Psy považuji za anděly, kteří k nám sestoupili, aby nás lidi milovali, chránili a učili vděčnosti. Jsou to ta nejkrásnější stvoření, bez nichž si nedokážu svůj život představit. Dary, kterými obohacují, jsou oku neviditelné, tudíž ty nejvzácnější. Nejsou doručovány v luxusním balení, převázány zlatou stužkou. Mají podobu nejrůznějších životních situací. Občas se nám mohou jevit jako „danajské dary“, ale to jen do chvíle než jim my – jen nedokonale vnímaví tvorové - opravdu porozumíme. Každá tato situace je jen učební látkou, formou sdělení…metodickým postupem našich psích učitelů. Tento záměr osudu nepoznáme hned. Odhalujeme jej po maličkých kouscích a postupně se přestáváme bránit. Stáváme se pokornými žáky.

         Po tomto poetickém začátku se zaměřím na početný „pedagogický sbor“ naší smečky. Každý jeden raťafák měl jedinečnou schopnost zasít v nás jisté výchovné semínko. Ať už šlo o psy v dětství si „půjčované“, tak o celou řadu mých vlastních hafanů. Můj první pes-boxer Bucky (z „Kentucky“…roztrhá tě na cucky :-D) stal se obětí mého nedokonalého vedení, takže místo, aby si socializačně očichal psí kamarády, nesměl se na ně skoro ani podívat. Co kdyby došlo k nějaké šarvátce…! Výsledkem byl nevyrovnaný pes, který mě naučil, že takto se to opravdu nedělá.

       Několikaletá éra chovu malých kníračů poučila celou rodinku. Třeba poznáním, že bílý koberec v obývacím pokoji není pro psí nájemníky správnou volbou.

    Polomrtvá nalezenkyně kříženka Barunka nám ukázala, že nejen kočka má několik životů a že bychom se neměli nikdy vzdávat. Sotva se Barunka vylízala ze svého vážného onemocnění, začala, i přes svůj střední věk, pronikat do tajů agility a angažovat se na závodním poli.

     Obzvlášť vypečeným učitelem byla moje milovaná kelpie Annie. Byla živelná a nespoutaná ve všech svých projevech. Bezostyšně se utrhovala na potenciální ohrozitele jejího žvance, hračky nebo paničky…na druhé straně se sama ocitala v hlavních rolích různých „kriminálních“ deliktů od krádeže po napadení. Její chytrost šla tak daleko, že k deliktu „promyšlený podvod“ příliš nechybělo. Právě Annie mě naučila nejvíc. Nadhledu a trpělivosti, vytrvalosti a sebeovládání. Vytvořila ve mně radost „dělat radost druhým“, přivedla mě ke psaní. Anděl s velkým A. Jestliže jsem andělská křídla svých předchozích psů neviděla, v soužití s Annie jsem je zahlédla naprosto zřetelně.

     Andělská Cherry byla vzorem laskavosti a oddanosti, majestátný Michal prototypem láskyplnosti, skromnosti a věrnosti. Hendikepovaná Hanička příkladem nezměrné chuti k životu, smíření a vnitřní síly. Příliv energie a čirou radost nám přinesla Koky. Silný Nero, jenž svým degenerativním neurologickým onemocněním postupně ztrácel sílu i důstojnost, stal se naším sluníčkem, které prozářilo dům teplem.

       Teď přišla Aira. Kdesi v romské osadě se vybatolila z neuklizené stodoly, kde se narodila bez velké slávy – nechtěná, nepotřebná, zbytečná. Snad jen rychlým zásahem dobrých lidí nestihla poznat krutost tamního světa. Vyrostl z ní pes s průzračně čistou duší. Pes bez jakékoliv frustrace či zášti. Její obrovské psí srdce pojme celičký svět.

     Je pro mne dokonalá od první chvíle. Nesmírně si užívám její nekonfliktnosti a pozitivního ladění. Spolu s podobně mírumilovným Michalem a bezproblémovou Koky máme dnes pohodářskou smečku, do níž jsme přibrali i Chilli con carne – naši historicky první kočku.

      Aira miluje vše a všechny. Nevynechá jedinou příležitost k pomazlení. Když potkáme kolegy pejskaře, jejich psíky slušně očichá, lišácky na ně „mrkne“ jako že „kámoši“, ale markantní je poté silný fokus na jejich páníčka. Marně okřikuji a direktivně umravňuji. Černobílé třeštiprdlo vehementně „myje obličej“ své potenciální oběti. Překvapivě jsem ještě nedostala „kartáč“ za nevychovanost svého zvířete. Její přízeň zatím každého odzbrojila.

         Ve smečce působí Aira jako tmelící prvek. Své kolegy si láskyplně dobírá, z Michalova odmítavého mručení si nic nedělá a vytrvalou vlezlostí si jej záhy získává na svou stranu. S Koky jsou parťačky. Klidně mohou baštit z jedné misky, aniž by to té či té vadilo. Situace u nás dosud nevídaná.

         Přítomnost Airy v naší smečce má jednoznačné benefity. Přinesla do ní klid, radost a zvláštní lehkost bytí. Ukázala nám, že k tomu, abychom byli milováni, nemusíme být dokonalí. Ona nepotřebuje nikoho napravovat, nic dokazovat. Stačí, když nám dnes a denně ukazuje, že radost ze života je tím nejkrásnějším způsobem existence.